Barbora Rajnoch: Od moderního pětiboje k triatlonu
1. Jaké byly tvoje začátky s moderním pětibojem a co tě přivedlo k rozhodnutí ukončit reprezentaci?
Začínala jsem s plaváním. Protože rodiče chtěli, abych uměla plavat a už ve školce/první třídě mě to bavilo, tak jsem začala chodit do plaveckého klubu v Plzni na Slovanech. Někdy v roce 2007 si mě a pár dalších vytipoval trenér pětiboje a nalákal nás na trénink střelby a jízdy na koních. Pořád jsem plavala v klubu a k tomu jsem začala chodit na atletiku a střílet. Protože v moderním pětiboji se disciplíny nabalují postupně s věkem, začala jsem právě s trojbojem (plavání, střelba, běh). Pětiboj mě zaujal právě tou různorodostí a taky už mě nebavilo jen plavat od zdi ke zdi. Postupně jsme začali chodit i na tréninky šermu a v létě jezdili na soustředění, kde jsme se učili jezdit na koních.
Cesta do reprezentace byla dlouhá, ale nakonec jsem byla součástí asi 10 let. Ukončení reprezentace nebyla ani tak moje volba, ale bohužel souhra více faktorů. Z reprezentace jsem byla vyřazena po operaci ramene (2022) a neschopnosti vrátit se minimálně na stejnou úroveň, jako jsem byla předním. Mým snem byla olympiáda a ten sen se mi rozplynul, když už jsem nebyla ochotná pětiboji obětovat víc (svou rodinu a vztah). Přehodnotila jsem životní priority a ukončila svou pětibojařskou kariéru v roce 2023.
2. Co ti moderní pětiboj dal a jak tě připravil na přechod do triatlonu?
Naučila jsem se disciplínu, a organizování času, hlavně toho tréninkového, ale také skloubení tréninků se školou. Dalo mi to určitě psychickou i fyzickou odolnost. Stejně jako v triatlonu je trénink pětiboje hodně časově náročný, někdy až 6 hodin tréninku denně. Na přechod do triatlonu mě to připravilo asi právě tou disciplinovaností a fyzickou odolností, nepřekvapí me X hodin tréninku.
3. Jak jsi objevila triatlon? Byla to láska na první pohled, nebo to byl spíš postupný proces?
Vlastně to asi byla láska na první pohled (závod), ale triatlon byl v mém podvědomí už delší dobu. Plavání a běh jako by už bylo mou součástí, ale na silničním kole jsem nikdy předním neseděla a i to jsem si zamilovala hned. Mám pár přátel, kteří se triatlonu věnují a i do pětiboje naopak přišlo pár závodníků právě z triatlonu. Dvojče našeho olympijského vítěze v moderním pětiboji Davida Svobody, Tomáš, se právě věnoval triatlonu. Už v rámci pětiboje jsem si vyzkoušela pro srandu nějaké závody triatlonu a byla jsem na ME v biathle a triathle (běh, plavání, střelba), což je odnož od pětiboje a už je to triatlonu podobnější než samotný pětiboj. A nakonec to byla asi kamarádka (Natálka) na vysoké škole, která mě přivedla k triatlonu právě do Betri.
4. Jak hodnotíš svůj první rok v triatlonu? Co tě nejvíc překvapilo a co ti šlo naopak snadněji, než jsi čekala?
První rok v triatlonu mě bavil a užila jsem si ho. Poznala jsem spoustu nových skvělých lidí a zažila mnohem přátelštější atmosféru než jsem znala z pětiboje. Překvapilo mě asi, že i bez delšího specifického tréninku jsem na menších závodech byla konkurenceschopná, ikdyž jsem na kole měla naježděno minimum a těžila jsem jen z mnohaletého tréninku pětiboje a ze svojí vytrvalosti. Docela snadno jsem si zvykla na přechody, protože i pětiboj se v posledních letech přeměnil na formát s rychlým přechodem mezi disciplínami.
5. Jaké disciplíny ti v triatlonu sedí nejvíc a které ti dávají nejvíc zabrat? Je něco, co tě překvapilo ve srovnání s moderním pětibojem?
Mám trochu problém s plaváním v otevřené vodě, kde nevidím pod sebe, po 20 letech plavání v bazénu je to velký diskomfort a občas chytám paniku. O něco lépe to snáším v závodě, kdy to přebije závodní adrenalin. Nejvíc mi dává zabrat určitě kolo, tam ztrácím, nejsem vyježděná a žere to nejvíc času na trénink.
6. Jak se liší tvůj tréninkový plán teď, když se věnuješ triatlonu? Bylo těžké přizpůsobit se novému sportovnímu režimu?
Tréninkový plán už mám dost volný, nechci už se za ničím honit a dělat triatlon na vrcholové úrovni, už se tím chci jen bavit. Nechci už chodit na tréninky protože musím, protože tak to občas v profi sportu je, ale protože se mi chce. Přizpůsobit se těžké bylo, ale u mě to bylo spíš vyrovnání se tím, že už to není moje práce a celý můj svět se natočí jen kolem sportu.
7. Co pro tebe znamenal tento první rok v triatlonu z osobního i sportovního hlediska? Jak tě to změnilo?
Nemyslím si, že mě to nějak změnilo, ale určitě jsem přehodnotila svoje životní priority. Můj život už není jen o sportu, i když ho už asi vždycky budu stavět na vysoké příčky ve svém životě.
8. Jaké jsou tvoje cíle do budoucna v triatlonu? Máš nějaké závody, na které se obzvlášť těšíš?
Velké cíle už si nedávám a úplně žádné konkrétní závody vyhlédnuté nemám. Jen vím, že bych jednou chtěla absolvovat Ironmana. A protože i mimo silniční triatlon jsem si letos zkusila i ten terénní a bavilo mě to, tak možná i nějaký delší závod ze série Xterra.
9. Moderní pětiboj a triatlon jsou oba náročné sporty, jak zvládáš kombinaci fyzické i psychické náročnosti? Pomohly ti zkušenosti z reprezentace?
Už od malička jsem byla furt v jednom kole, pořád nějaký pohyb. Od určité chvíle to v pětiboji začalo být opravdu fyzicky náročné a ve spojení třeba s maturitou nebo později se zkouškami na vysoké kole a státnicemi i psychicky náročné. Naštěstí při mě vždycky stála rodina, aby me podpořili. Z reprezentace žádné zvláštní zkušenosti nemám. Jelikož je to jen úzká skupina lidí, tak jsme většinu času trénovali samostatně, respektive skoro všichni v Praze na Dukle, takže jsme fyzickou i psychickou náročnost sdíleli společně nebo třeba i s jinými sportovci.
10. Kdo tě v triatlonu nejvíce inspiroval, ať už z tvého okolí nebo z profesionálního sportu?
Už dlouho, ještě než jsem se dostala k triatlonu jsem obdivovala a stále obdivuji Terku Zimovjanovou. Líbí se mi jak maká, jde si za svým cílem a i jak se u toho prezentuje třeba i na sociálních sítích. Mrzí mě, že ji nakonec nevyšel její sen závodit na olympiádě v Paříži. A pak mě ještě hodně fascinují a inspirují členové Betri, kteří se rozhodli pro triatlon třeba i v pozdějším věku. Že to pro některé může být třeba útěk z všední pracovní reality a fyzickou aktivitou si odpočinou od té psychické zátěže.
11. Jak vypadá tvoje současná rovnováha mezi sportem a osobním životem po konci profesionální kariéry v pětiboji?
Zatím mi přijde, že se toho moc nezměnilo, kromě toho, že už nemakám 6 hodin denně a pracuji na plný úvazek. Naštěstí je můj muž také velký sportovec a má pro moje (občas šílené) sportovní aktivity pochopení. I když mě občas brzdí a říká mi, že nejsem profi sportovec a nemusím se sedřít, tak se mužů vždycky spolehnout na jeho plnou podporu.
12. Máš nějaký speciální sportovní sen, který by sis ráda v triatlonu splnila?
Mám ráda výzvy a největší výzvou v triatlonu je pro mě asi Ironman.
Článek zobrazen 141x