Principy sportovního tréninku
Sportovní trénink představuje dlouhodobý dynamický proces s logickou posloupností a nelze ho uspěchat. Tento proces lze členit do tří hlavních oblastí.
1. Kondiční příprava
2. Technická příprava
3. Psychologická příprava
Specifickou složkou je pak taktická příprava, která kombinuje jak prvky motorického učení, tak psychosociální interakce.
Kondiční příprava
Z pohledu kondiční přípravy a zvyšování výkonu se jedná především o dosažení řady specifických i nespecifických změn na buněčné úrovni, jako je zvýšení energetického potenciálu a rozvoj fyziologických funkcí jako je například dýchání, srdeční činnost a koordinace.
Lidský organismus má rád rovnovážný stav a snaží se udržovat životní procesy a vnitřní prostředí stabilní (tzn. homeostázu), i když je vystaven vnějším vlivům. V kontextu sportovního tréninku můžeme homeostázu chápat jako aktuální stav kondice před začátkem tréninku.
Základem zlepšování fyzické kondice je cílené narušení homeostázy prostřednictvím fyzické aktivity, která působí na tělo jako stresor. Toto vychýlení z rovnováhy způsobuje mobilizaci fyziologických funkcí, například zvýšení srdeční a dechové frekvence nebo hladiny adrenalinu či glukózy. Tyto reakce například umožňují tělu efektivně zásobovat pracující svaly kyslíkem.
Aby vůbec mohlo dojít k měřitelné adaptaci, jsou nutné týdny i měsíce systematického tréninku. Pokud jsou podněty příliš nízké, nedochází k požadované adaptaci a zlepšení. Naopak pokud je podnětů příliš mnoho, riskujete zranění, nemoc nebo obojí.
K dosažení adaptace musíte dodržet zásadu postupného zvyšování zatížení.
Frekvence – na prvním místě je pravidelnost, kolik zvládnu tréninků za den, týden, měsíc nebo rok.
Intenzita – pokud už více tréninků v týdnu nezvládnu a potřebuji vyvolat požadované adaptace, zvyšuji jejich intenzitu.
Objem – kolik zvládnu tréninkových hodin za den, týden, měsíc nebo rok.
Je důležité si uvědomit, že neustálé zvyšování frekvence, objemu a intenzity tréninku klade na organismus stále vyšší nároky, což bez dostatečného času na regeneraci může vést k přetížení. Pro úspěšnou adaptaci je proto klíčové zahrnout do tréninkového plánu také dostatečný odpočinek.
Výsledkem přiměřené adaptace jsou:
- Zvýšení síly a vytrvalosti
- Zvýšení srdečního objemu
- Zvýšená efektivita dýchacího systému
- Zlepšená metabolická efektivita
- Lepší termoregulace
- Odolnější kosti, vazy, šlachy i pohybové dovednosti.
Technická příprava
Z pohledu technické přípravy úspěch ve sportu závisí na dovednostech, které jsou získávány a zdokonalovány prostřednictvím procesu motorického učení. Bez správné techniky, například v hodu oštěpem, nebude sportovec schopen dosáhnout vrcholových výkonů, i přes perfektní kondiční přípravu.
Motorické učení, založené na znalostech o nervovém řízení pohybu, umožňuje sportovci získávat, zpracovávat a ukládat informace, které jsou následně využity pro řízení pohybu.
Proces motorického učení se skládá z několika fází:
Hrubá koordinace: Iniciální fáze, kde se sportovec seznamuje s novým pohybem, který je náročný na mentální a vizuální představivost a často obsahuje mnoho chyb.
Jemná koordinace: Následující fáze, kdy se pohyb stává efektivnějším a koordinovanějším, jedinec si začíná být vědom celku.
Automatizace: Finální fáze, pohyb je stabilizovaný a prováděný bez potřeby vědomé kontroly.
Variabilní kreativita: Sportovec je schopen aplikovat dovednosti flexibilně a kreativně v různých situacích.
Postupným tréninkem a získáváním zkušeností se dovednosti zdokonalují, až se stanou automatickými a adaptabilními na různé situace.
Psychologická příprava
Sportovní trénink nejenže formuje tělesnou kondici a technické dovednosti sportovce, ale také podstatně ovlivňuje jeho psychiku a sociální interakce. V tomto kontextu je důležité rozpoznat, jak významnou roli hrají týmová soudržnost, komunikace, vzájemná podpora a spolupráce pro dosažení individuálních i kolektivních cílů.
Psychosociální aspekty tréninku zahrnují rozvoj odolnosti vůči stresu, sebevědomí, motivace a schopnosti čelit výzvám. Sportovci se učí jak spravovat emoce, rozvíjet pozitivní myšlení a udržovat koncentraci i pod tlakem. Tato dovednost je neocenitelná jak na hřišti, tak v běžném životě.
Sociální aspekty tréninku zahrnují budování vztahů mezi spoluhráči, trenéry a ostatními členy týmu. Komunikace, vzájemná důvěra a respekt jsou základními kameny úspěšného týmu. Sportovci se učí jak přijímat konstruktivní kritiku, sdílet úspěchy i neúspěchy a jak pracovat společně k dosažení cíle.
Proces psychosociálních interakcí v rámci sportovního tréninku má také významný vliv na osobní rozvoj jedince. Sportovci často tréninkem a závoděním získávají dovednosti jako je schopnost rychlého rozhodování, schopnost samostatného řešení problémů a vedení ostatní, které mohou uplatnit i mimo sportovní prostředí. Učí se také hodnotě odhodlání, pracovitosti a vytrvalosti.
Závěr
Trénink je nenásilná zábava, pomocí které vedeme tělo soustavně k postupné adaptaci. Je to pomalý nenápadný proces, který nelze uspěchat. Dr. Ned Frederick
Článek zobrazen 355x