Úskalí používání tepové frekvence pro trénink
Používání tepové frekvence jako ukazatele pro řízení tréninku postrádá vědecké opodstatnění. Ačkoli se mnoho odborníků pokoušelo najít vztah mezi tepovou frekvencí a metabolickými charakteristikami specifického výkonu nebo cvičení, výsledky jsou nejednoznačné. Je nepopiratelné, že tepová frekvence stoupá při intenzivnější fyzické aktivitě, avšak fyziologický význam daného úsilí nelze spolehlivě měřit pouze na základě tohoto ukazatele.
Klíčová omezení používání tepové frekvence
1. Nedostatečné informace o výkonnosti
Tepová frekvence nemůže poskytnout přesné informace o aerobní a anaerobní kapacitě sportovce. Pouze orientačně naznačuje, jak intenzivní je dané cvičení, ale nelze z ní spolehlivě odvodit, jaký podíl aerobního a anaerobního metabolismu se na výkonu podílí.
2. Nedostatečná charakteristika různých typů cvičení
Tepová frekvence nedokáže přesně charakterizovat různé typy cvičení nebo sérií v rámci jedné tréninkové jednotky. Nabízí pouze hrubý odhad zátěže, což může vést k chybným závěrům o účinnosti tréninku.
3. Neodhalení fyziologické adaptace
Změna tepové frekvence při stejném úsilí v průběhu času neprozradí, k jaké konkrétní fyziologické adaptaci došlo. To znamená, že sportovec ani trenér nemohou přesně posoudit, zda byl trénink efektivní a jaké aspekty programu je třeba upravit.
4. Omezené možnosti hodnocení tréninkové účinnosti
Tepová frekvence neposkytuje přesný obraz o průběžné účinnosti tréninku. To znamená, že nemůže spolehlivě určit, které části tréninkového programu mají pozitivní či negativní vliv na celkovou tréninkovou adaptaci.
Závěr
I když tepová frekvence může být užitečným orientačním ukazatelem pro monitorování intenzity cvičení, nelze se na ni spoléhat jako na jediný nástroj pro řízení tréninku. Pro komplexní posouzení výkonnosti a efektivity tréninkového programu je třeba využít širší spektrum ukazatelů a metod.
Článek zobrazen 133x