Rozhovor s Milanem Kučerou: Jak zvládl první Ironman ve Frankfurtu
Milan Kučera si splnil svůj sen a dokončil svůj první Ironman ve skvělém čase 10:36. Jak vypadala jeho příprava, jak zvládal stres a jaké byly největší výzvy na trati? O tom všem jsme si s ním povídali.
Co tě vedlo k rozhodnutí přihlásit se na Ironmana?
Je to jedna ze sportovních výzev, kterou jsem si říkal, že by bylo fajn zdolat. Fyzická kondice v kanceláři šla dolů, a tak jsem se s Filipem domluvil, že příští rok to dáme, a já slovo držím.
Jaké to bylo začít s plaváním úplně od nuly? Pamatuješ si na první trénink s Betri?
Plavání pro mě bylo spíš psychicky náročné. Ze začátku jsem se spíš topil, takže to bylo o tom vydržet. Na první lekci si pamatuju moc dobře – říkali jste mi, že to není možný, když jste mě viděli. Ale takové kecy mě spíš motivují, takže to mě neodradilo.
Jak vypadal tvůj tréninkový režim? Kolik času jsi věnoval jednotlivým disciplínám?
Tréninkový režim byl pro mě hlavně boj s únavou a nedostatkem času, protože jsem pracoval ve směnném provozu a měl malé dítě. Snažil jsem se maximalizovat užitek a zlepšit výkon za minimum tréninkového času. Plavat jsem chodil tak 2-3x týdně, běhat 3x-4x a kolo jsem jezdil asi 3x týdně. Nejvíc časově náročné bylo určitě kolo.
Měl jsi během přípravy nějakou krizi nebo pochybnosti?
Měsíc před závodem jsem dostal týdenní střevní problémy a zvracení. Byl jsem trochu nalomený, protože jsem nedokázal běžet ani půl hodiny bez brutální únavy a vyčerpání. Na samotné přípravě bych asi nic neměnil, ale zpětně, kdybych věděl, že za měsíc po závodě budeme mít druhé dítě, asi bych to odložil.
Jak jsi zvládal kombinovat trénink s prací a rodinou? Jak ses vyrovnával se stresem a únavou?
Blbě! I když jsem disciplinovaný, někdy to prostě nešlo stihnout. Stres vycházel hlavně z toho, že jsem chtěl stihnout všechno – práci, trénink, rodinu – ale často jsem se ani nestihl pořádně najíst. Jedl jsem junk food těsně před spaním, což mělo negativní dopad na kvalitu spánku. Nejhorší pro mě byl právě nedostatek spánku a odpočinku.
Která část závodu pro tebe byla největší výzvou – plavání, kolo, nebo běh?
Ze začátku jsem si myslel, že nejtěžší bude kolo a plavání. Ale kvůli zraněním jsem natrénoval méně, než bych chtěl, a tak jsem věděl, že běh bude nejtěžší. Nakonec jsem ale dokázal splnit svůj cíl a uběhl maraton pod čtyři hodiny. Mohlo to být lepší, co se týče stravy během běhu, ale celkově jsem spokojený.
Byl jsi překvapený výsledným časem 10:36? Jaké jsi měl pocity, když jsi dorazil do cíle?
Byl jsem překvapený, takový čas jsem nečekal. Samozřejmě během závodu už sleduješ čas a říkáš si, že by to mohlo být tolik a tolik, ale člověk se soustředí hlavně na to, aby dokončil každý další kilometr na kole nebo při běhu.
Co bys poradil někomu, kdo uvažuje o Ironmanu, ale nemá zkušenosti s některou z disciplín?
Není třeba se toho bát. Já jsem vlastně neuměl nic. Člověk si musí stanovit priority a držet se jich. Je rozdíl mezi tím “trénovat” a “trénovat” – záleží, jak vážně to kdo bere.
Plánuješ další Ironmany nebo jiné sportovní cíle?
Momentálně mám ještě méně spánku než předtím, takže si nedokážu představit, že bych do toho teď nacpal trénink tří sportů. Nové sportovní cíle zatím nemám, ale kdo ví, co bude za pár let.
Článek zobrazen 140x