Sculling a jeho variace v tréninku
U všech plaveckých způsobů se plavec musí naučit využívat co nejlépe propulzní síly pomocí tvaru a postavení ruky nebo předloktí při pohybu ve vodním prostředí.
K tomu nám slouží anglické označení sculling, termín převzatý ze synchronizovaného plavání, který charakterizuje ploutvovitý či veslovitý pohyb rukama. Tato cvičení se řadí mezi nejefektivnější cvičení pro rozvoj pocitu vody a celá tato metodika se teoreticky odvíjí od mechaniky práce lodního šroubu.
Lepší tzv. cit pro vodu je komplexní pojem. Je to soubor pohybových reflexů, který je ovlivňovaný podněty z řad receptorů, jako jsou receptory hlubokého čití (proprioreceptory), receptory dotykové a tepelné v kůži i receptory pro udržení rovnováhy ve vestibulárním aparátu. Potřeba neustálého vytváření a udržování citu pro vodu patří ke každodenní plavecké rutině.
Popis správného provedení:
Pohyb se vykonává pouze předloktím a rukou, nadloktí je stabilní. Pohyb ruky má tvar ležaté osmičky, pohyb za hlavou je vyvolaný ohnutím ruky v zápěstí směrem nahoru, pohyb za nohama ohnutím zápěstí směrem dolů. Voda se nečeří, nešplouchá, tvoří se malý vír, tlak dlaní proti vodě se po celou dobu provádění scullingu nemění.
Začátečnické chyby:
- pohyb není plynulý a stejnou intenzitou
- pohyb není prováděň ve tvaru pomyslené ležaté osmičky
- pohyb celou nataženou paží, který vede ke šplouchání a čeření
- ruce prořezávají hladinu a netvoří se vír
- jsou ohnuté prsty, ne zápěstí
- nesprávná poloha hlavy a těla
Článek zobrazen 1203x