Sen, který se stal skutečností: Lukáš Plocek a jeho nezapomenutelný závod na Hawaii

1. Jak tvoje rodina reagovala na to, že ses kvalifikoval na Mistrovství světa na Hawaii? Jaké byly jejich první reakce?

Kvalifikoval jsem se v červnu na IM Klagenfurt, kde jsem byl s rodinou a společně jsme byli na závěrečném ceremoniálu, kde proběhl i slot allocation . Ve chvíli, kdy jsem slyšel svoje jméno jsem byl trochu v šoku, a i když jsem o tom roky snil, věděl jsem, že je to náročné hlavně finančně a v prvních chvílích jsem si nebyl jistý, jestli slot vzít. Jsem rád, že jsem tam nebyl sám. Dostalo se mi podpory a ujištění, že to určitě zvládneme, a tak jsem slot vzal. První plány byly ale jiné, chtěli jsme na Hawaii letět všichni, což se nakonec bohužel z několika různých důvodu nepovedlo. Budu se teď muset snažit kvalifikaci zopakovat a vzít s sebou příště všechny.

2. Jak náročné bylo skloubit náročnou přípravu na závod s rodinným životem?

Náročné to pochopitelně je, to ví každý, kdo se chce kvalitně připravit na závod a musí čas rozdělit mezi rodinu, práci a trénink. Je to všechno o kompromisech; nedokázal jsem odtrénovat všechno, co jsem měl v plánu a co bych chtěl. Nakonec je to jen můj koníček a v žádném případě nejdu přes mrtvoly. Rodina má přednost a někdy zkrátka na trénink nezbývá čas ani síly.

3. Jak dlouho ses na Mistrovství světa na Hawaii připravoval?

Příprava začala krátce po návratu z Rakouska po IM Klagenfurt. O motivaci jsem měl postaráno dostatečně. V červenci jsem ale trochu polevil a zúčastnil se leteckých závodů, kde šel trénink stranou. Potřeboval jsem na chvilku vypnout a vyčistit si hlavu od tréninků. Nedá se to vydržet věčně. Poté jsem se do toho zase opřel a příprava šla bez větších komplikací dobře.

4. Jaké byly tvé hlavní tréninkové bloky a co pro tebe představovalo největší výzvu v přípravě?

Největší pozornost jsme v přípravě věnovali běhu, tam mám pořád největší rezervy; naopak plavání jsem trochu upozadil a bazén jsem používal spíše jako regenerační část přípravy. Největší výzvou byla určitě redukce hmotnosti, umím s tím celkem pracovat a vím, co mám dělat, abych shodil nějaké to kilo. Bohužel stejně dobře umím i nabrat. Po Klagenfurtu se mi ale podařilo zhubnout 12 kg a dostat se tak na rozumnou závodní hmotnost.

5. Jakým způsobem ovlivnila příprava na Mistrovství světa tvůj každodenní život?

Neřekl bych, že nějak drasticky. Trénink byl, je a bude každodenní součástí mého života. Je to zkrátka něco, co ke mně patří a co potřebuji, abych se cítil dobře. Přišlo ale navýšení tréninkového objemu na cca 20 hodin týdně a bylo potřeba se s tím nějak poprat. Teď si užívám zasloužený odpočinek.

6. Co tě na závodu na Hawaii překvapilo nejvíce?

Ten závod pochopitelně roky sleduji a spousta věcí mě tak překvapit nemohla. Nejvíce jsem byl v šoku z počtu dobrovolníků, kteří kolem závodu poskakují... bylo jich 10 000, což je s jinými závody nesrovnatelné a organizace byla famózní. Krásně se o nás starali a vytvořili úžasnou atmosféru před, při i po závodě. To nikde jinde není.

7. Jaký moment během závodu na Hawaii byl pro tebe nejtěžší?

Mám vždycky obavy z cyklistické části. Ne proto, že by mě děsila ta vzdálenost, ale je to část závodu, kterou vám může pokazit technická závada. Vždycky se mi uleví, když vrátím kolo do depa, protože vím, že už je to jenom na mně....nic jiného mi už závod zkazit nemůže. Snažím se mít kolo vždy kvalitně připravené, aby mě nic nepřekvapilo. Nejtěžší tak bylo zjištění na otočce v Energy labu (zhruba 30.km běhu), že moje časová rezerva při aktuálním tempu činí zhruba 3 min, abych se do cíle dostal pod 11h. Věděl jsem, že nesmím zpomalit a musím vydržet až do cíle! To se ale povedlo a cílovou pásku jsem překročil s časem 10:57:39.

8. Jaký vliv měla na tvou výkonnost extrémní klima a podmínky na Hawaii?

Určitě velkou, snažil jsem se na to připravit už v domácích podmínkách HEAT tréninky za pomoci core body temp senzoru a myslím, že se to povedlo. V náročných klimatických podmínkách jsem musel přizpůsobit tempo a velkou pozornost jsem věnoval ochlazování. Po závodě vím, že jsem v tomhle směru žádnou chybu neudělal, protože žádná nepřekonatelná krize nepřišla.

9. Našel jsi na Hawaii nějakou speciální inspiraci nebo moment, na který budeš dlouho vzpomínat?

Zjistil jsem, že poměr závodníků a ToiToiek je v kategorii PRO mnohem přívětivější než v age group. Sledovat profíky z těsné blízkosti je neskutečný zážitek. Před startem bylo vidět, že jsou všichni hodně nervózní, ale dokonale soustředění. Určitě budu dlouho vzpomínat na setkání s Blummenfeltem - kromě účasti na závodu to byl můj druhý vysněný cíl. Jsem rád, že se povedlo i toto.

10. Jak se cítíš po splnění tohoto obrovského sportovního cíle?

Upřímně dost unaveně, bylo to náročné nejen fyzicky. Jsem rád, že už jsem doma a že si teď mohu odpočinout. Zároveň mám hroznou radost, že to všechno klaplo.

11. Co pro tebe osobně znamená dokončení závodu na Hawaii?

Znamená to pro mě hrozně moc, beru to jako odměnu za ty spousty tréninkových hodin a roky dřiny. Přál bych každému, kdo o to stojí, aby se tam jednou podíval.

12. Jak vnímáš kombinaci závodů Winterman a Hawaii v tak krátkém časovém rozmezí? Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo?

Sám jsem byl trochu zvědavý, jak na to moje tělo bude reagovat. Největší strach jsem měl ze zdravotních komplikací po Wintermanovi, nechtěl jsem marodit....na to nebyl čas. Počasí bohužel letos moc nevyšlo a od začátku cyklistiky bylo mokro a několikrát jsme zmokli, což nebylo ideální. Všechno dobře dopadlo a regenerace byla rychlá. Do jaké míry to ovlivnilo můj výkon na Hawaii těžko říct a ani o tom moc nepřemýšlím.  Winterman je pro mě srdeční záležitost. Byl jsem u jeho zrodu na prvním ročníku a od té doby jsem nevynechal. Letos jsem tak dokončil svého 10tého Wintermana a příští rok mám v plánu načnout druhou desítku.

13. Máš už v hlavě další sportovní cíl, na který se zaměřuješ?

Něco v hlavě mám :-D Na jaře bych chtěl zkusit posunout svoje běžecké osobáky na 10km, půlmaraton i maraton. Vzhledem k přípravám na IM, které jsem na jaře jezdil, pro to nebyl dlouho prostor a moje osobáky už "mají vousy", jak se říká. A časem to určitě bude opět kvalifikace na Hawaii. Je to vrchol pyramidy, na který se budu chtít opět vyšplhat.

14. Je něco, co bys dnes udělal jinak v přípravě nebo v samotném závodě?

Vlastně není, určitě ne v závodě. Ten se povedl, dokázal jsem rozumně rozložit síly,  takticky jsem závod zvládl bez velkých chyb. Na lepší výsledek to letos prostě nebylo. Rád bych teď zkusil pohlídat svou hmotnost a neřešit to na poslední chvíli před závodem. To určitě mou přípravu hodně ovlivnilo. 

15. Jakou radu bys dal někomu z týmu, kdo má podobné ambice a zvažuje cestu na Mistrovství světa?

Rozhodně vydržet a nevzdávat to! Je to dlouhodobý cíl a mně příprava zabrala několik let, než se to podařilo. Určitě to stojí za to, nenechte se odradit drobnými neúspěchy!

16. Co bys chtěl vzkázat ostatním členům týmu Betri, kteří tě během této cesty podporovali? 

Velké díky! Je to náročný sport, kde musíme každý spoustu tréninkových hodin absolvovat individuálně. Jsem rád za plavecké tréninky, kde se nemusím trápit sám. Sdílená bolest tolik nebolí a trénink utíká úplně jinak. Navíc mám pak s kým jít na kafe.